O obci
Obec Lčovice leží v malebném předhůří Šumavy poblíž státní silnice číslo I/4 mezi Vimperkem a Volyní. Je rozdělena na horní část okolo zámku a dolní při vlakovém nádraží v údolí řeky Volyňky.
K názvu obce Lčovice (dříve také Elčovice) se vztahují různé pověsti. Např. z doby stěhování národů a příchodu Slovanů se traduje, že na vrchu Věnec byla přední stáž Volyňanů, kteří sem přišli z Volyňské gubernie v Rusku. Tato stráž se jmenovala Lvíčovíci a od nich dostala obec název.
Původně si na pozemcích obce postavili dva dvory bratři Budkovští z Budkova a to jeden pod vrchem Věnec a druhý na místě za návesní kapličkou.
První písemná zmínka o obci Lčovice je z roku 1321, majitelem je uváděn Zbraslav ze Lčovic. V roce 1360 byly Lčovice králem Karlem IV., kterému připadly „právem odúmrti“, darovány Buškovi z Velhartic.
Zajímavosti v obci
Zámek
Původně středověká tvrz přešla po několika majitelích na přelomu 14. a 15. století do rukou rodu vladyků z Čestic. Nejvýznamnější a zároveň poslední mužský člen tohoto rodu Přech Lčovický z Čestic přenechal statky dceři Johaně, která se provdala za Bernarta z Hodějova. Po bitvě na Bílé hoře a po porážce stavovského povstání přišli Hodějovští konfiskací o svůj majetek. Lčovické panství tehdy koupil Jindřich Michal Hýzrle svobodný pán z Chodů, který zámek v druhé polovině 17. století přestavěl a rozšířil na raně barokní zámek s archaizujícími renesančními prvky. Po roce 1694 koupili panství Althannové, kteří ho prodali rodu Sickingenů ze Švábska (Německo). Také další majitelé (Rey, Vratislav z Mitrovic apod.) v následujících dvou století zámek přestavovali.
Roku 1868 získal zámek rod Lippertů, který se šlechtictví domohl vojenskou službou u císařské dynastie Habsburků. S jejich dcerou Bertou se v roce 1881 na zámku oženil architekt Josef Zítek (1832 – 1909), stavitel Národního divadla. V letních měsících pobýval s rodinou na zámku a to až do své smrti. Je pochován na hřbitově v nedalekých Malenicích. K zámeckému panství v době největšího rozkvětu patřily mnohé okolní obce. Jeho syn Berthold roku 1926 zámek i statek prodal. Po roce 1989 byl zámek v restituci navrácen Alexandru Lobkowicz. Od roku 2006 vlastní zámecký areál firma Zámek Lčovice s.r.o. Zámek je chráněnou kulturní památkou.
Vlastní budova zámku s mansardovou střechou má tři patra a v hlavním průčelí jsou vysoké arkády, které mají křížové klenby. K severozápadnímu nároží hlavní budovy je přistavěn polygonální přístavek, tzv. Malý zámek v raně barokním stylu s mansardovou střechou.
Na sever od zámku najdeme osmiboký rondel s vysokou kupolí s lucernou, zdobený ornamentální i figurální štukaturou a freskovou výmalbou.
Na východ od rondelu najdeme osmibokou raně barokní tzv. Loveckou věž, která je v přízemí zaklenutá osmibokou kupolí a v patře je plochostropá. Půlkruhový vstupní portál je zdoben reliéfními ovocnými trsy a aliančním znakem Jindřicha Michala Hýzrla z Chodů.
Obecná škola
Děti ze Lčovic chodily do školy do Malenic. V roce 1885 vypukl v Malenicích požár, při kterém shořela škola. Obyvatelé obce Lčovice nechtěli přispět na stavbu nové školy v Malenicích. Podali tedy žádost a až v roce 1893 zemská školní rada v Praze povolila zřízení celoroční expozitury pro děti prvních pěti ročníků. Učilo se v čp. 55, po výpovědi z nájmu majitelem nemovitosti se škola přestěhovala do čp. 60, které obci propůjčil majitel velkostatku Josef Zítek. Nová škola ve Lčovicích byla postavena v roce 1926 za cenu 220.000,- Kč. Učilo se zde do roku 1973, dnes je tato budova sídlem obecního úřadu.
Kaplička na návsi
Byla postavena v roce 1892 a je zasvěcená Panně Marii. Poutní mše se v ní koná vždy třetí neděli po velikonočních svátcích.
Pomník padlým v I. světové válce
V roce 1938 se usnesl místní hasičský sbor na návrh jednatele Aloise Boušíka na postavení pomníku padlým v I. světové válce. Pomník zhotovil František Chromý ze Zálezel a stál 2.850,- Kč. Přípravné práce i práce související přímo s postavením provedli členové hasičského sboru. K slavnosti odhalení tohoto pomníku - i když téměř po dvaceti letech od ukončení I. světové války a pod dojmem hrozby válkou příští - došlo 17. července 1938.
Kaplička sv. Jana Nepomuckého
Postavena v polovině 18. století, je čtyřboká, otevřená na všech stranách a členěná nárožními pilastry. O této malé kapličce se dle pověsti traduje, že vznikla jako poděkování za to, že při velké povodni voda na toto místo nanesla tolik písku, že stačil na postavení patra zámku.
Kaplička sv. Antonína Paduánského
Barokní kaple byla postavena v roce 1714, kdy lčovické panství vlastnil rod Althannů. Kaple je zděná se šindelovou střechou a s malým vnitřkem pro několik osob.
Boží muka
V bitvě u Čkyně (za války o rakouské dědictví) byl zraněn francouzský důstojník, který se ve zdejším zámku léčil. Pověst praví, že na tomto místě často sedával. Když zde zemřel, byl podle jeho přání pochován na onom místě. Jeho rodiče pak zde nechali postavit Boží muka.
O jejich existenci v roce 1742 se píše také v děkanské knize ve Volyni.
Vrch Věnec 765 m n. m.
Nachází se jihovýchodně od obce. Vznik, rozkvět i zánik hradiště Věnec je datován do 2. poloviny 6. a do 5. století př. Kr., tedy do pozdní doby halštatské a časné doby laténské. Bylo mocenským knížecím centrem, které spravovalo celé údolí řeky Volyňky a chránilo obchodní stezku z rakouské Solné komory.
Hradiště s mohutnými kamennými valy je trojúhelníkového půdorysu, skládá se z akropole o obvodu téměř 300 m, z menšího jižního předhradí a vnějšího valu, jehož obvod měří přes 1,5 km s vymezenou plochou kolem 8 hektarů.
Na Věnci byla nalezena keramika – jedná se hlavně o zlomky hrnců a misek, zdobené tuhováním, rastrovými pásy, kolky, rýhami a plastickými páskami. Dále část žernovu a pětidílný článek honosného bronzového opasku, vše z počátku 5. stol. Není vyloučeno, že v pozdní době laténské bylo hradiště osídleno Kelty.
Obec každý rok 1. ledna pořádá výstup na vrchol Věnce a také každý první týden v září se koná ve spolupráci s obcí Kubova Huť, obcí Buk a Svazkem obcí Věnec akce „Pochod keltskou stezkou a keltská slavnost ve Lčovicích“
Vlakové nádraží ve Lčovicích
Bylo postaveno společně se železniční tratí ze Strakonic do Vimperka. Železnici slavnostně otevřeli 14. října 1893. Zajímavostí je, že trať vybudovala akciová společnost nikoliv stát. Také obec Lčovice si musela za částku 405 rakouských zlatých koupit akcie. Po vzniku samostatného československého státu trať bez náhrady přešla do jeho vlastnictví. Po roce 1989 začal provoz na železnici upadat a nádraží začalo chátrat. V roce 2011 byl na tuto budovu vydán demoliční výměr. Zastupitelé obce s tím nesouhlasili, a tak se v roce 2017 obci Lčovice podařilo budovu nádraží koupit od Správy železniční dopravní cesty, státní organizace. Budova nádraží potřebovala rozsáhlejší opravy, na které obec neměla peníze, zastupitelé tedy rozhodli budovu nádraží prodat. Od roku 2017 patří do soukromého vlastnictví. Nový majitel ji již začal opravovat.
Za zmínku stojí, že v roce 1905 zde projel císař František Josef I. u příležitosti císařských vojenských manévrů. V době, kdy vlastnil zámek Josef Zítek, stavitel Národního divadla, se na nádraží vozily bedny se sýry, které se ve Lčovicích vyráběly. Sýry měly na reklamním štítku zelený čtyřlístek a uprostřed písmeno E.
Památník vlakového neštěstí
Prvního ledna roku 1946 došlo na trati Strakonice – Vimperk v km 20,8 mezi obcemi Lčovice a Čkyně ke srážce dvou protijedoucích vlaků. Obec Lčovice ve spolupráci se Stifterovým pošumavským železničním spolkem připomněla 70. výročí vlakového neštěstí vybudováním památníku a informační desky s fotografiemi.
Konopice
Konopice byla o samotě stojící skromné obydlí, jinde zvané pazderna, kde se sušil a lámal len. Ve 30 letech 20. století bylo stavení zbouráno a postavena nová budova.
Konopice, jak se i dnes místu říká, byla dříve místem, kde se sešly ženy ze vsi a na kamenném tarasu mydlily prádlo, které potom praly ve Volyňce.
Dřevěnou lávku přes řeku Volyňku v Konopici v roce 1958 vystřídal most postavený místními občany. Po jeho stavbě zde zůstal kámen, na kterém se i dnes příležitostně mydlí prádlo.
Obec Lčovice se v roce 1992 osamostatnila a je územně samosprávným celkem. Dříve patřila pod obec Čkyně.
Rozloha katastrálního území: 5,76 km2
Nadmořská výška: 566 m. n. m.
GPS souřadnice: 49°6'55.685"N, 13°51'2.294"E
O obci
Obec Lčovice leží v malebném předhůří Šumavy poblíž státní silnice číslo I/4 mezi Vimperkem a Volyní. Je rozdělena na horní část okolo zámku a dolní při vlakovém nádraží v údolí řeky Volyňky.
K názvu obce Lčovice (dříve také Elčovice) se vztahují různé pověsti. Např. z doby stěhování národů a příchodu Slovanů se traduje, že na vrchu Věnec byla přední stáž Volyňanů, kteří sem přišli z Volyňské gubernie v Rusku. Tato stráž se jmenovala Lvíčovíci a od nich dostala obec název.
Původně si na pozemcích obce postavili dva dvory bratři Budkovští z Budkova a to jeden pod vrchem Věnec a druhý na místě za návesní kapličkou.
První písemná zmínka o obci Lčovice je z roku 1321, majitelem je uváděn Zbraslav ze Lčovic. V roce 1360 byly Lčovice králem Karlem IV., kterému připadly „právem odúmrti“, darovány Buškovi z Velhartic.
Zajímavosti v obci
Zámek
Původně středověká tvrz přešla po několika majitelích na přelomu 14. a 15. století do rukou rodu vladyků z Čestic. Nejvýznamnější a zároveň poslední mužský člen tohoto rodu Přech Lčovický z Čestic přenechal statky dceři Johaně, která se provdala za Bernarta z Hodějova. Po bitvě na Bílé hoře a po porážce stavovského povstání přišli Hodějovští konfiskací o svůj majetek. Lčovické panství tehdy koupil Jindřich Michal Hýzrle svobodný pán z Chodů, který zámek v druhé polovině 17. století přestavěl a rozšířil na raně barokní zámek s archaizujícími renesančními prvky. Po roce 1694 koupili panství Althannové, kteří ho prodali rodu Sickingenů ze Švábska (Německo). Také další majitelé (Rey, Vratislav z Mitrovic apod.) v následujících dvou století zámek přestavovali.
Roku 1868 získal zámek rod Lippertů, který se šlechtictví domohl vojenskou službou u císařské dynastie Habsburků. S jejich dcerou Bertou se v roce 1881 na zámku oženil architekt Josef Zítek (1832 – 1909), stavitel Národního divadla. V letních měsících pobýval s rodinou na zámku a to až do své smrti. Je pochován na hřbitově v nedalekých Malenicích. K zámeckému panství v době největšího rozkvětu patřily mnohé okolní obce. Jeho syn Berthold roku 1926 zámek i statek prodal. Po roce 1989 byl zámek v restituci navrácen Alexandru Lobkowicz. Od roku 2006 vlastní zámecký areál firma Zámek Lčovice s.r.o. Zámek je chráněnou kulturní památkou.
Vlastní budova zámku s mansardovou střechou má tři patra a v hlavním průčelí jsou vysoké arkády, které mají křížové klenby. K severozápadnímu nároží hlavní budovy je přistavěn polygonální přístavek, tzv. Malý zámek v raně barokním stylu s mansardovou střechou.
Na sever od zámku najdeme osmiboký rondel s vysokou kupolí s lucernou, zdobený ornamentální i figurální štukaturou a freskovou výmalbou.
Na východ od rondelu najdeme osmibokou raně barokní tzv. Loveckou věž, která je v přízemí zaklenutá osmibokou kupolí a v patře je plochostropá. Půlkruhový vstupní portál je zdoben reliéfními ovocnými trsy a aliančním znakem Jindřicha Michala Hýzrla z Chodů.
Obecná škola
Děti ze Lčovic chodily do školy do Malenic. V roce 1885 vypukl v Malenicích požár, při kterém shořela škola. Obyvatelé obce Lčovice nechtěli přispět na stavbu nové školy v Malenicích. Podali tedy žádost a až v roce 1893 zemská školní rada v Praze povolila zřízení celoroční expozitury pro děti prvních pěti ročníků. Učilo se v čp. 55, po výpovědi z nájmu majitelem nemovitosti se škola přestěhovala do čp. 60, které obci propůjčil majitel velkostatku Josef Zítek. Nová škola ve Lčovicích byla postavena v roce 1926 za cenu 220.000,- Kč. Učilo se zde do roku 1973, dnes je tato budova sídlem obecního úřadu.
Kaplička na návsi
Byla postavena v roce 1892 a je zasvěcená Panně Marii. Poutní mše se v ní koná vždy třetí neděli po velikonočních svátcích.
Pomník padlým v I. světové válce
V roce 1938 se usnesl místní hasičský sbor na návrh jednatele Aloise Boušíka na postavení pomníku padlým v I. světové válce. Pomník zhotovil František Chromý ze Zálezel a stál 2.850,- Kč. Přípravné práce i práce související přímo s postavením provedli členové hasičského sboru. K slavnosti odhalení tohoto pomníku - i když téměř po dvaceti letech od ukončení I. světové války a pod dojmem hrozby válkou příští - došlo 17. července 1938.
Kaplička sv. Jana Nepomuckého
Postavena v polovině 18. století, je čtyřboká, otevřená na všech stranách a členěná nárožními pilastry. O této malé kapličce se dle pověsti traduje, že vznikla jako poděkování za to, že při velké povodni voda na toto místo nanesla tolik písku, že stačil na postavení patra zámku.
Kaplička sv. Antonína Paduánského
Barokní kaple byla postavena v roce 1714, kdy lčovické panství vlastnil rod Althannů. Kaple je zděná se šindelovou střechou a s malým vnitřkem pro několik osob.
Boží muka
V bitvě u Čkyně (za války o rakouské dědictví) byl zraněn francouzský důstojník, který se ve zdejším zámku léčil. Pověst praví, že na tomto místě často sedával. Když zde zemřel, byl podle jeho přání pochován na onom místě. Jeho rodiče pak zde nechali postavit Boží muka.
O jejich existenci v roce 1742 se píše také v děkanské knize ve Volyni.
Vrch Věnec 765 m n. m.
Nachází se jihovýchodně od obce. Vznik, rozkvět i zánik hradiště Věnec je datován do 2. poloviny 6. a do 5. století př. Kr., tedy do pozdní doby halštatské a časné doby laténské. Bylo mocenským knížecím centrem, které spravovalo celé údolí řeky Volyňky a chránilo obchodní stezku z rakouské Solné komory.
Hradiště s mohutnými kamennými valy je trojúhelníkového půdorysu, skládá se z akropole o obvodu téměř 300 m, z menšího jižního předhradí a vnějšího valu, jehož obvod měří přes 1,5 km s vymezenou plochou kolem 8 hektarů.
Na Věnci byla nalezena keramika – jedná se hlavně o zlomky hrnců a misek, zdobené tuhováním, rastrovými pásy, kolky, rýhami a plastickými páskami. Dále část žernovu a pětidílný článek honosného bronzového opasku, vše z počátku 5. stol. Není vyloučeno, že v pozdní době laténské bylo hradiště osídleno Kelty.
Obec každý rok 1. ledna pořádá výstup na vrchol Věnce a také každý první týden v září se koná ve spolupráci s obcí Kubova Huť, obcí Buk a Svazkem obcí Věnec akce „Pochod keltskou stezkou a keltská slavnost ve Lčovicích“
Vlakové nádraží ve Lčovicích
Bylo postaveno společně se železniční tratí ze Strakonic do Vimperka. Železnici slavnostně otevřeli 14. října 1893. Zajímavostí je, že trať vybudovala akciová společnost nikoliv stát. Také obec Lčovice si musela za částku 405 rakouských zlatých koupit akcie. Po vzniku samostatného československého státu trať bez náhrady přešla do jeho vlastnictví. Po roce 1989 začal provoz na železnici upadat a nádraží začalo chátrat. V roce 2011 byl na tuto budovu vydán demoliční výměr. Zastupitelé obce s tím nesouhlasili, a tak se v roce 2017 obci Lčovice podařilo budovu nádraží koupit od Správy železniční dopravní cesty, státní organizace. Budova nádraží potřebovala rozsáhlejší opravy, na které obec neměla peníze, zastupitelé tedy rozhodli budovu nádraží prodat. Od roku 2017 patří do soukromého vlastnictví. Nový majitel ji již začal opravovat.
Za zmínku stojí, že v roce 1905 zde projel císař František Josef I. u příležitosti císařských vojenských manévrů. V době, kdy vlastnil zámek Josef Zítek, stavitel Národního divadla, se na nádraží vozily bedny se sýry, které se ve Lčovicích vyráběly. Sýry měly na reklamním štítku zelený čtyřlístek a uprostřed písmeno E.
Památník vlakového neštěstí
Prvního ledna roku 1946 došlo na trati Strakonice – Vimperk v km 20,8 mezi obcemi Lčovice a Čkyně ke srážce dvou protijedoucích vlaků. Obec Lčovice ve spolupráci se Stifterovým pošumavským železničním spolkem připomněla 70. výročí vlakového neštěstí vybudováním památníku a informační desky s fotografiemi.
Konopice
Konopice byla o samotě stojící skromné obydlí, jinde zvané pazderna, kde se sušil a lámal len. Ve 30 letech 20. století bylo stavení zbouráno a postavena nová budova.
Konopice, jak se i dnes místu říká, byla dříve místem, kde se sešly ženy ze vsi a na kamenném tarasu mydlily prádlo, které potom praly ve Volyňce.
Dřevěnou lávku přes řeku Volyňku v Konopici v roce 1958 vystřídal most postavený místními občany. Po jeho stavbě zde zůstal kámen, na kterém se i dnes příležitostně mydlí prádlo.
Obec Lčovice se v roce 1992 osamostatnila a je územně samosprávným celkem. Dříve patřila pod obec Čkyně.
Rozloha katastrálního území: 5,76 km2
Nadmořská výška: 566 m. n. m.
GPS souřadnice: 49°6'55.685"N, 13°51'2.294"E